Taktika kamikaze MUDr. Ratha

Na jednu stranu s údivem a na druhou s jistým pochopením (s ohledem na dosavadní kariéru a notoricky známé osobnostní rysy Dr. Ratha) lze sledovat bezprostřední vyjádření bývalého hejtmana a komentáře jeho obhájce k podstatě obvinění. Podle všeho si však MUDr. Rath neuvědomuje odlišnost situace, do které se dostal, jelikož jeho činy, výpovědi a obhajobu nebudou v této kauze hodnotit voliči, ale profesionální zástupci státu a soudci. Pravdivost jeho tvrzení bude zkoumána z mnoha pohledů a pravděpodobně v souvislosti s řadou důkazů, s kterými se obvinění teprve budou seznamovat.

Proto lze hodnotit kategorická vyjádření obviněného Davida Ratha k okolnostem jeho zadržení a zajištění 7 milionové finanční hotovosti v krabici (boxu) za značně riskantní, až téměř sebezáhubná. Přesvědčovat veřejnost, že údajně došlo k manipulaci se zadrženou krabicí od vína, nebo že Dr. Rath nemohl tušit, co se skutečně v obalu nachází, se bez detailní znalosti důkazů zajištěných před zadržením všech sedmi obviněných jeví nejen jako velice odvážné, ale patrně i netaktické. Je třeba si uvědomit, že zadržení Dr. Ratha bylo pečlivě připravenou akcí, kdy se policie a státní zastupitelství rozhodlo využít jediné možnosti zadržet poslance bez předchozího souhlasu Poslanecké sněmovny, tzn. zadržet jej bezprostředně po činu. Policisté i státní zástupkyně tak logicky museli disponovat konkrétními informacemi, že částka bude předána, kde a kdy k tomuto dojde.

Je možné si představit, že orgány činné v trestním řízení zjistily podrobnosti o okolnostech, za kterých dojde k předání několikamilionové částky z odposlechů, nasazením operativní techniky, nebo třeba i prostřednictvím svědectví osoby, která se rozhodla spolupracovat s policií. Obvykle proto advokáti doporučují svým klientům ověřit si fakta a až následně reagovat na danou důkazní situaci, která může vypadat zcela odlišně, než-li je subjektivní pocit, či vnímání obviněného. Veřejná a zjevně horečnatá obhajoba Davida Ratha má zcela jistě za cíl zvrátit veřejné mínění, poskytování takto silných vyjádření se však v konečném důsledku může ukázat jako kontraproduktivní. Obviněný vynáší ihned na počátku, a navíc veřejně, své největší „trumfy“, patrně bez hlubší znalosti všech skutečností, které vedly k zahájení trestního stíhání, což umožňuje policii i státnímu zastupitelství tyto námitky a obhajovací teze eliminovat a zaměřit se na vyvrácení těchto pochybností, ať již jsou či nejsou logické a prokazatelné.

V trestním právu platí zásada, podle které musí být vina obviněného prokázána, nikoliv že by obviněný byl povinen prokazovat svoji nevinu. Pokud se v průběhu dokazování zjistí, že nelze dospět k jednoznačnému závěru o prokázání viny, musí být v souladu se postulátem „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch) pachatel zproštěn obvinění. Nelze a priori vyloučit, že v postupu policie nedošlo k procesním pochybením, jež by vylučovaly např. použití některých zásadních důkazů, nebo které by prokazovaly verzi prosazovanou Davidem Rathem. Je však nutno znovu poznamenat, že tyto zásadní závěry lze učinit až na podkladě informací shromážděných ve spise.

Zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby je jistě pro většinu lidí mezní situací, na kterou lze reagovat různě, nepochybně ale předbíhání událostem, které v průběhu trestního stíhání teprve nastanou (seznámení se s obsahem odposlechů, svědecké výpovědi, další zajištěné důkazy) se nemusí ukázat jako právě šťastné. Stručně řečeno, nyní již nejde o volební preference a žebříčky popularity…

JUDr. Tomáš Vymazal